Podle zákoníku práce zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil během plnění práce. Jestliže zaměstnavatel zaměstnanci prokáže, že škodu skutečně způsobil, musí tento pracovník svému zaměstnavateli nahradit vzniklou škodu, a to zpravidla v penězích.

Odpovědnost zaměstnance za škodu

Zaměstnanec odpovídá svému zaměstnavateli pouze za škodu, kterou mu zaměstnavatel prokáže. Jak zákoník práce upozorňuje, zaměstnanec tedy nemusí dokazovat, že škodu – ať už úmyslně, nebo z nedbalosti – zavinil. Důkazní břemeno spočívá v tomto případě na zaměstnavateli.

V každém případě musí platit, že porušení pracovních povinností zaměstnancem je příčinou škody, která vznikla na straně zaměstnavatele.

Pod vlivem alkoholu a drog

Škoda způsobená zaměstnancem může tedy vzniknout jak úmyslně, nebo z nedbalosti. Za vzniklou škodu je pracovník odpovědný i tehdy, když byl pod vlivem alkoholu nebo drog, a nedokázal tak ovládat svoje jednání.

Ohrožení na zdraví nebo na životě

Platí přitom ale, že zaměstnanec není zodpovědný za škodu, kterou způsobil, když se snažil odvrátit škodu hrozící zaměstnavateli nebo když byl bezprostředně ohrožen na zdraví, nebo dokonce na životě.

Vznik škody

Jak lze definovat vzniklou škodu na straně zaměstnavatele? Jde o újmu na majetku, která je vyčíslitelná v penězích. Zákoník práce přitom rozlišuje škodu skutečnou  a škodu jinou. Škoda skutečná je částka, o kterou se zmenšil majetek zaměstnavatele (například rozbitím stroje zaměstnancem). Škoda jiná je označována jako ušlý zisk.

Náhrada skutečné škody

Ve většině případů se ovšem v případě náhrady škody zaměstnavateli zaměstnancem hradí pouze skutečná škoda.

Obecná odpovědnost za škodu

V rámci odpovědnosti zaměstnance za škodu se mluví o tzv. obecné odpovědnosti za škodu. Tato obecná odpovědnost se vztahuje k odpovědnosti za škodu, kterou zaměstnanec způsobil během plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s tímto plněním.

Plnění pracovních úkolů

Co je myšleno plněním pracovních úkolů?

  • Výkon pracovních povinností, které vyplývají z pracovního poměru.
  • Jiná činnost, která je vykonávaná na příkaz zaměstnavatele.
  • Činnost, která je předmětem pracovní cesty.
  • Činnost, která je konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace.
  • Činnost, která je konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy.

Náhrada škody zaměstnavateli zaměstnancem

Jestliže zaměstnanec poruší pracovní povinnosti a způsobí tím svému zaměstnavateli škodu, kterou mu zaměstnavatel následně prokáže, je zaměstnanec tuto škodu svému zaměstnavateli nahradit.

Výše náhrady škody

V případě obecné odpovědnosti činí výše náhrady škody zaměstnavateli zaměstnancem, která je způsobená z nedbalosti, maximálně 4,5násobek zaměstnancova průměrného platu.

Toto omezení však neplatí, jestliže zaměstnanec způsobil škodu úmyslně, nebo pod vlivem drog či alkoholu. V tom případě může zaměstnavatel po zaměstnanci požadovat i proplacení ušlého zisku.

Porušení povinností zaměstnavatelem

V případě, že škoda vznikla kvůli porušení povinností na straně zaměstnavatele, odpovědnost zaměstnance se poměrně omezí. Zaměstnanec tak musí platit pouze poměrnou část škody, a to vzhledem k míře svého zavinění.

Další články z rubriky

Štítky: , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *