Loajalita k zaměstnavateli není pouze manažerským pojmem. Sám zákoník práce vyžaduje po zaměstnancích určitou míru loajality ke svému zaměstnavateli. V zákoníku práce se konkrétně uvádí, že by zaměstnanec neměl jednat v rozporu s oprávněnými zájmy svého zaměstnavatele.

Projevy loajality k zaměstnavateli

Podle manažerů je loajalita k zaměstnavateli ukazatelem hodnoty pracovníka. Jak ovšem tuto loajalitu definovat? V loajalitě k zaměstnavateli by měla být obsažena věrnost, upřímnost, čestnost či souhlasný postoj.

Loajalita k zaměstnavateli ovšem často mívá i záporné zabarvení. A to tehdy, mají-li zaměstnanci spíše sklon k podlézavosti a vtíravosti.

Souhlasný postoj

S ohledem na loajalitu k zaměstnavateli souhlasný postoj zpravidla znamená, že se zaměstnanec ztotožňuje s firemní filozofií a firemní kulturou. A když má na některé dílčí záležitosti opačný názor, snaží se o tom s vedením diskutovat.

Upřímnost a čestnost zaměstnanců

Ruku v ruce s tím, že se zaměstnanci snaží o určitých problémech diskutovat a nestrkají hlavu do písku, je pro zaměstnavatele také důležitá jejich upřímnost. Podle odborníků dobrému vedení firmy prospívá, když se říkají věci na rovinu. To, co se řekne, ovšem musí umět i druhá strana přijmout.

Věrnost k firmě

Jednou z nejdůležitějších projevů loajality k zaměstnavateli je bezesporu věrnost k firmě, ovšem i profesní věrnost ke konkrétnímu nadřízenému. Příkladem takové věrnosti k firmě jsou zaměstnanci, kteří do společnosti nastoupí bezprostředně po absolvování školy a vydrží zde až  do důchodu.

Čestnost a férovost

Dalším z projevů loajality k zaměstnavateli bývá rovněž čestnost. Čestností zaměstnance se přitom myslí zejména férovost v jednání. Pro zaměstnance by měl být tedy cizí jakýkoliv podraz.

Podlézavost

Jedním z negativních projevů loajality k zaměstnavateli často bývá podlézavost. Člověk, který má sklony k podlézavosti a donášení, není na pracovišti výjimkou.

Několik stupňů loajality

Loajalitu k zaměstnavateli lze rozdělit do několika stupňů.

  • 1. stupeň: Zaměstnanec v příznivých podmínkách podává požadovaný výkon bez kontroly. Vlastní roli akceptuje zcela, firemní kulturu v podstatných a viditelných aspektech.
  • 2. stupeň: Zaměstnanec zaujímá aktivní přístup. Usiluje o podání požadovaného výkonu i při běžných potížích. Akceptuje vlastní roli i firemní kulturu.
  • 3. stupeň: Zaměstnanec má ochotu uspět i v nestandardních podmínkách, předcházet potížím a zvládat je. Zaměstnanec je neformální autoritou, kladným vzorem pro jiné. Má vyvážené osobní a pracovní priority.
  • 4. stupeň: Pro zaměstnance je typická obětavost a ochota podřídit osobní nebo rodinné priority firemním prioritám. Ztotožňuje se s vlastní rolí a firemními myšlenkami, má potřebu uspět za každou cenu.

(Zdroj: Plamínek Jiří: Praktický atlas managementu)

Ochrana veřejného zájmu

Proti loajalitě k zaměstnavateli stojí ochrana veřejného zájmu. Podle rozhodnutí Ústavního soudu totiž může zaměstnanec porušit loajalitu k zaměstnavateli, aby mohl upozornit na vážné nesrovnalosti nebo ohrožení veřejného zájmu.

Příklad porušení loajality

Příkladem je případ dvou zaměstnanců, kteří v roce 2001 informovali úřady o údajných problémech v provozu čističky odpadních vod ve Velkých Pavlovicích na Břeclavsku. Za toto porušení loajality k zaměstnavateli je tehdy jejich zaměstnavatel propustil. Ústavní soud se těchto zaměstnanců v roce 2013 ovšem zastal a upozornil na to, že i loajální zaměstnanec může upozornit na nešvary zaměstnavatele.

Další články z rubriky

Štítky: , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *